Na letošním Czech Open v Olomouci se Nikitě Petrovové dařilo jako nikdy předtím. Vyhrála dvě kola kvalifikace, porazila Srbku Anelii Lupuleskuovou a Nizozemku Kim Vermaasovou, přemožitelku našla až v Zeng Jian ze Singapuru. Dlouholetá opora havířovského klubu přestoupila v létě do třetiligového německého Kellinghusenu, úspěch na turnaji seriálu ITTF World Tour ovšem s touto změnou nespojuje.

Tohle byla spíše náhoda. Sešlo se několik okolností. Po nepovedeném závěru sezony jsem si dala trochu delší pauzu. Začala jsem trénovat normálně v Havířově, jako vlastně každý rok. Mám ale větší chuť hrát, trénovat a zkoušet nové věci, což souvisí s odchodem do Německa. Byla jsem navštívit moje nové působiště, absolvovala jsem týdenní kemp v Praze, tohle všechno mohlo mít na výsledek v Olomouci samozřejmě vliv.

S vystoupením na turnaji jste absolutně spokojená?

Jednoznačně ano, byla jsem bez nervů, hrála jsem uvolněně to, co umím. Postup do třetího kola kvalifikace je super. A zápas se Singapurkou byl taky dobrý, měla jsem strach, že dostanu nářez, ale vyhrála jsem set a další dva jsem prohrála v koncovkách. Byl to opravdu parádní turnaj.

Klubová sezona brzy začne, na jaké pozici budete ve svém novém klubu hrát?

Budu hrát třetí ligu v horní části sestavy našeho družstva. Úroveň této soutěže je podobná české extralize, ale budou tam jiné hráčky. To je vlastně hlavní důvod, proč jsem se rozhodla pro změnu. V české lize se velmi dobře známe, když jdu na zápas, vím, co mám hrát, ví to i soupeřka a všechno je to jen o momentální formě. Člověk pak ale hodně stagnuje a vůbec se neposouvá. Teď budu v novém prostředí, soupeřky vůbec neznám. Působí tam více obranářek, materiálových hráček, takže to bude vyžadovat úplně jinou přípravu a trénink.

Jak budete na roky v Havířově vzpomínat?

Jen v tom nejlepším. Přišla jsem do klubu poslední rok v kategorii mladších žákyň. Byla jsem někde kolem desátého místa žebříčku. Postupně jsem se zlepšovala a dostala se i do mládežnické reprezentace. Začala jsem u trenéra Costacheho, pak jsem trénovala s Petrem Davidem, Markem Čihákem, s panem Koutným a v posledních sezonách s Jankem Medveckým. Trenérů bylo hodně a všem moc děkuji za spolupráci. V Havířově jsem vyrostla, naučila jsem se tam všechno, co umím a co vím. Kamil Koutný mě vychoval jako vlastní děcko a byl to on, kdo mi řekl že mám na bekhend nalepit sendvič. Tím absolutně změnil můj styl a nebýt této změny, asi bych nikdy nehrála takový turnaj, jako je Czech Open.

A vůbec ty nejvíce top zážitky?

Jasně, dostala jsem se na juniorské mistrovství Evropy, vyhrála s Tinou Štefcovou šampionát dospělých ve čtyřhře, ale tím top zážitkem byly naše společně cesty s holkama na extraligu. To byly nezapomenutelné zážitky. S Gabčou Štěpánovou, Natálkou Grigelovou a Tinou Štefcovou jsme si věkově hodně blízké, proto jsme dokázaly vytvořit tak skvělou partu. Užily jsme si hodně srandy a já pochybuji, že ještě někdy najdu podobný tým, který jsme v Havířově měly.